Diskuze - poradna

Nejdříve jsem si myslela, že lékaři mají problém to uznávat, aby si problémy s únavovým syndromem nemohli vymýšlet i ti, kteří ho nemají, ale když jsem si četla o tom, že i z objektivních vyšetření se dá únavový syndrom zjistit, tak nechápu, proč z toho dělají takový problém. Lidi s touto nemocí mají dost trápení, a když jim není navíc přiznáno, že jsou nemocní, musí to být strašně frustrující.

To znám, jaká je to bezmoc, když lékaři nic nezjistí, koukají se na člověka skoro jako na simulanta a ten přitom má bolesti a trápí se. Člověk se bojí vážné diagnózy, ale když mu nakonec nedají žádnou diagnózu, tak je to snad ještě horší.

ÚS mám již tři roky. Dle lékařů mi nic není. Jediné léky, které užívám jsou antidepresiva. Za sebou mám kompletní imunologické vyšetření, lumbálku mozkomíšního moku, testy nervů, ale ne jen měřením pomocí elektrod, ale do svalů mi píchali jehly a těmi kroutili, příšerná bolest, ale i toto vyšetření negativní. A ještě spoustu dalších, ale vše v naprostém pořádku. Objeli jsme spoustu léčitelů, ale ani ti mi nepomohli. Užívala jsem Bachovy kapky i Jonášovy, ale ty nepomohly. Pomohly mi až doplňky stravy z Německa. Jsem úžasně stabilizována a mohu fungovat až 10 hodin denně, samozřejmě, že ne jako drak, musím se hlídat. Do klasické práce na plný úvazek to není, ale žiji a je mi fajn :-) Stále hledám příčinu toho všeho. Nejdůležitější při této nemoci je opora nejbližších. Mám v tomto směru štěstí: bezva manžela a skvělé syny :-)pomáhají, jak jen můžou a za to je moc miluji :-)

Unavovy syndrom mě diagnostikovali až po třech letech na infekčním oddělení a taky mi muj obvodní lékař řekl, že to pro něho není diagnoza, když jsem to řekla primářce z infekčního, tak mi řekla že je to oficiální uznaná diagnoza.Mám hroznou unavu,při které nemužu s dětmi ani do zoo,vlastně vubec nikam. Je mi pořád zle a už mám strach jít i doobchodu.A navic mám jíd na operaci žlučníku,tak nevím jak to s touhle nemocí zvládnu. Skusím si zažádat o duchod ,tak uvidim.Jinak přeji všem co touhle nemocí trpí, aby sme to nějak zvládly.

Nechápu, jak může lékař říct, že to není diagnóza. Je to uznané a zařazené v klasifikaci nemocí. že ještě laici z člověka dělají simulanty, to bych pochopila (nic o tom neví), ale že i lékaři se v dnešní době k této nemoci staví, tak jak staví, to mi hlava nebere.