Diskuze - poradna

Začalo to před čtyčmi lety, neplánovanym těhotenstvym, i když s tatínkem bylo vše v pořádku,přeci jenom to bylo překvapení. Takže ukončit nevhodnou práci a čekat, až se malá narodí.Když jí byli dva měsíce, tak začala neustále stonat. Byli jsme každý měsíc v nemocnici, ouška jí poprvé píchali ve dvou měsících..no,neustálý stres. když se z toho po roce dostala malá a já přestala kojit, měla jsem neustále angíny-deset angín nebo laryngitid za rok 2013. Nakonec mi vyndali krční mandle. Angány ustaly, ale ASLO stále vysoké a neustálá únava.Vyndali tedy i nosní mandly.Nyní mi jde aslo dolů, a já se z toho pomalu dostávám. Ale klouby,svaly bolí občas víc, občas mín.Nesmím se přepínat,ale doufám, že nejhorší už mám za sebou. Je to hrozný když denně spíte i 12 hodin a jste neustále unaveni,už jen při pomyšleni na nějakou činnost jsem byla hotová..Také jsem začala užívat antidepresiva, beru je asi pul roku a stav se mi zlepšil,nicméně je to běh na dlouhou trat...

Ahoj všem. Soucítím s každým z Vás-prožil jsem s tím 10 let. Moje(vlastně už nejen moje) zkušenost a rada,jak se UZDRAVIT: ta příčina je něco, co opakujete pravidelně, nejspíš den co den ve svém životě a tím vlastně (nevědomky) obnovujete svůj problém.(jde o fyzické chování, návyky ale i způsoby myšlení).Tam to celé začalo.K vyléčení je (mimo jiné) potřeba hlavně najít a změnit TO NĚCO. Pak začnou léky, doplňky a vše, čím to řešíte, naplno fungovat. Tohle vstřebat je zásadní krok kupředu. Dneska je řada technik + některé testy, jak to u sebe rozklíčovat. Pak to jde rychle. Kdo o tom chcete vědět a udělat pro sebe víc -napište mě na mail-pomůžu Vám udělat zásadní obrat. Marek(mareksonka@seznam.cz)

Zdá se, že také začínám bojovat s únavovým syndromem. U doktora jsem zatím nebyla, protože se bojím, že se stejně nic nezjistí, budu jen lítat od lékaře k lékaři a nic z toho. Jsem unavená. Po práci skoro jen spím, téměř neuklízím a vůbec doma nefunguju. Cítím se z toho tak zbytečná, nevím, jak to prolomit.

Já věřím, že únavový syndrom je vážná nemoc a pacienti, kteří ho mají, to nemají lehký. Na druhou stranu znám i člověka, který ho určitě nemá, jen se na něj vymlouvá a schovává se za něj...

Tak vždycky se najde někdo, kdo své zdravotní problémy přeceňuje - pár hypochondrů také znám, ale znám i člověka, který má opravdu únavový syndrom (nebo spíš měl) a obdivuju ho, jak se se tím vším vypořádává.