Diskuze - poradna

Únavový syndrom je svinstvo. To už vím 26 let :/ Každý kdo to prodělal, či ho stále má to dobře ví. Kdo ho neměl tu "čest" poznat ho osobně tak neví o co jde. Únava tak hrozná, že se s tím nedá skoro vůbec žít. Člověk nejraději leží/spí. To pomáhá trošku mě. Vyzkoušel jsem všemožné lékaře, ale bez výsledku. Jen mi byl konstatovám únavový syndrom, nic víc, nic míň. Před skoro 16 lety jsem prodělal dost těžkou, vlastně dvě operace a od té doby mám plný invalidní důchod. Kdybych se mi to nestalo, tak jsem už nejspíš mrtvej bezdomovec, protože žádnou práci bych dělat nemohl. Přeju všem kteří to znají to, ať se uzdraví!!!

V poslední době jsem také strašně unavená. Pozdě vstávám, sotva zvládám své povinnosti a na zábavu už není čas. Když můžu tak ležím nebo spím. Přemýšlím, jestli to nemůže být únavový syndrom. I když myslím, že u mě to bude asi "jen" vyhořelost.

Také mám teď takový stav, tím myslím ne únavový syndrom, ale vyhořelost. Je to docela těžké, protože nejsem schopná nic moc dělat, práce se mi kupí, tím míň se mi do ní chce a celkově vše na mě padá. Potřebovala bych ten kruh přetnout, ale nevím jak...

Kristýno, já měla zhruba před půl rokem to samé. Musíte se nějak motivovat - to alespoň pomohlo mě. Pracujte naplno s vidinou, že pak si volno užijete tak, jak to máte ráda. Já jsem se začala učit ještě cizí jazyk a mám radost, že se zlepšuju. Někdo zase sportuje, či si jen přečte hezkou knížku...

Dobrý den, mé problemy začaly asi před třemi lety. Začala jsem mít neurologické problémy, ochabování svalů, svalové tiky, poruchy spánku, velké problémy s pamětí, soustředěním a koncentrací, časté infekce. Přes řadu vyšetření od magnetické rezonance mozku, vyšetření srdce, EMG a spoustu jiných se nic neprokázalo. Po zjištění, že už několik let docházím na psychiatrii a beru antidepresíva mi řekli, že je to psychosomatické. Neurolog se také vyjádřil, že by to mohl být unavový syndrom. Chodím na psychoterapie, navštěvuji imunologa, stále beru antidepresíva a snažím se s tím bojovat. Někdy je to lepší jindy horší, chodím sice do práce, ale někdy je to opravdu těžké. Musela jsem se vzdát některých věcí, které mě bavily.Hrozně ráda jsem četla, ale teď si na konci stránky nemůžu vzpomenou co bylo na začátku, tak už to ani nezkouším, protože vím, že z toho budu nešťastná. Musela jsem hodně omezit fyzickou aktivitu a musím dělat jen to na co mi síly stačí. Velmi to omezuje i mou rodinu, protože na mě pořád musí brát ohled. Samozřejmě pak z toho mám já "depku" protože vím, že se mi musí přispůsobit. Je to začarovaný kruh. Snažím se s tímto omezením fungovat, ale je to čím dál tím těžší. Manžel kolikrát nedokáže pochopit, jak mě pulhodinová pomalá procházka dokáže vyčerpat, tak, že si po ní musím na chvilku lehnou. Nevím co mám ještě vyzkoušet. Beru spoustu vitamínu (hořčík,ginko,zinek,)piju bylinkové čaje, zelené čaje, ale zatím žádná změna. Máte nějakou dobrou radu?